E-shop v Kosatci: ideální místo pro hledání originálního dárku

Dobrá zpráva: náš e-shop rozšířil nabídku a lidé o něj mají velký zájem. Jak snadno zjistíte zkraje ledna na stránkách https://eshop.centrumkosatec.cz, obchůdek nabízí bohatý sortiment. Což mimochodem dokazuje, že Centrum Kosatec je úspěšné v sociálním podnikání.

Dobře se prodávají užitné a dekorativní šité výrobky: polštářky, zvířátka, chňapky, zástěry, taburety, látkové tašky nebo dětské batohy. Z novinek budí pozornost didaktická kostka, kolébka pro panenky, kuželka‒rošťák či létající draci. Atraktivní jsou suvenýry zhotovené na 3D tiskárně a v nabídce se brzy objeví i předměty vyrobené na tkalcovském stavu.

Za zmínku stojí dárkový poukaz na zážitkový seminář. Účastníci si hravou formou vyzkoušejí, jak se žije lidem s různým druhem zdravotního postižení. Třeba bez zraku, při jízdě na vozíku či při komunikaci znakovou řečí.

Navštivte naši kavárnu! Nabízí i teplá jídla, zdravé svačinky a tmavé pečivo

Naším nejvýznamnějším oborem je dnes kulinářství. Kosatec provozuje pekárnu, kuchyň, výrobnu zdravých svačinek. ale i bezbariérovou kavárnu. V ní si od pondělí do pátku můžete jednak posedět a dát si něco dobrého na zub, jednak zakoupit různé lahůdky: pralinky, zákusky, několik druhů marmelád, sirupy, ale i zdravé svačinky nebo žitný chléb s kváskem. Můžete si též objednat dovážku teplého jídla domů. Kavárna je otevřena denně od 8 do 16 hodin, pro dotazy slouží telefon 734 643 935.

Fotky s nabízenými výrobky jsou výstižné, ovšem opravdu lákavá a inspirativní podívaná vás čeká na zmíněných webovkách a při návštěvě kavárny. Neváhejte!

(pel)

Do konce prosince můžete nominovat aktivitu, projekt či osobnost z vašeho okolí na cenu MOSTY

 

Na podporu významných aktivit přispívajících k integraci osob s postižením do společnosti začala Národní rada osob se zdravotním postižením (NRZP) v roce 2003 vyhlašovat cenu MOSTY. Také za letošek budou uděleny ve čtyřech kategoriích: Cena pro instituci veřejné správy za mimořádnou aktivitu nebo čin ve prospěch občanů se zdravotním postižením; Cena pro nestátní subjekt za mimořádnou aktivitu nebo čin ve prospěch občanů se zdravotním postižením; Cena pro osobnost hnutí osob se zdravotním postižením; Zvláštní cena.

Nominace je nutné podat na formuláři, který je spolu s informacemi o soutěži zveřejněn na stránkách www.nrzp.cz.

Návrhy mohou fyzické i právnické osoby posílat do 31. prosince 2022 na e-mail j.chudy@nrzp.cz nebo poštou na adresu NRZP ČR, Partyzánská 7, 170 00 Praha 7. Lze navrhnout i vlastní projekt, pokud se autor domnívá, že je velmi prospěšný.

Výsledky budou slavnostně vyhlášeny a ceny uděleny v květnu v Praze.

Stojí za zmínku, že Mosty v minulosti získala i Česká abilympijská asociace za dlouholeté pořádání národní abilympiády v Pardubicích.

(pel)


Vláda se prý nemá starat o lidi. Ale proč tedy existuje stát?

Když si člověk na konci roku pročítá a vyhodnocuje stanoviska a návrhy poslanců a senátorů k sociální oblasti, zalituje, že novináři nepořádají soutěž o nejhloupější výrok. Své želízko v ohni by v ní měla Markéta Pekarová Adamová, předsedkyně Poslanecké sněmovny. Její tvrzení ještě víc vynikne po zasazení do širšího kontextu.

I na lidi se zdravotním postižením samozřejmě dopadá prudké zdražování cen potravin, energií či třeba nájemného. Navíc se musejí potýkat se specifickými finančními problémy. Jen namátkou: příspěvek na péči ztrácí reálnou hodnotu, zvyšují se ceny kompenzačních pomůcek a roste riziko, že lidé na ně budou muset doplácet mnohem víc peněz ze své kapsy. Chronicky nemocným osobám, třeba s roztroušenou sklerózou či dětskou mozkovou obrnou, stát bez vysvětlení snižuje či odnímá invalidní důchod. Paradoxně často těm, kteří se snaží pracovat…

Vláda i parlament na krizi reagují opožděně a hlavně nedostatečně. Politici třeba zvýšili příspěvek na mobilitu z nynějších 550 na 900 korun měsíčně, a to od ledna 2023. Na prvý pohled je to pozitivní změna. Ovšem když uvážíme, že tato dávka často slouží lidem s těžkým postižením na nákup pohonné hmoty, aby mohli jezdit automobilem třeba k lékařovi, je těch 350 korun navíc spíš gestem než účinnou pomocí. Solidarita zajišťovaná skrze státní rozpočet je prostě nedostatečná.

Ale zpět k paní Pekarové Adamové. V březnu na jedné televizní stanici prohlásila: „Já myslím, že je důležité si uvědomit hned několik zásadních věcí – a budu i reagovat na to, co zaznělo. Víte, podle mě vlády se nemají starat o lidi, mají se postarat o to, aby tady bylo bezpečno. To bezpečí je první předpoklad toho, aby se nám vůbec nějak dařilo. A to je teď velmi důležité, a myslím si, že si všichni uvědomujeme, že Vladimir Putin se zdaleka nechce zastavit jenom na Ukrajině, a myslím si, že si nikdo nepřejeme, aby ty tanky přijely až sem. A tím, že pomáháme právě porážce Putina, tak pomáháme i našim lidem.“

V době, kdy už rychle stoupaly životní náklady a rostla chudoba mnoha lidí, tedy politička tvrdila, že vláda se má starat výhradně o jejich bezpečí. Jediným tématem pro ni byla válka. Že podpora Ukrajině je výrazně financována z daní českých občanů a mnozí stále hlasitěji říkali, že zátěž způsobená růstem cen je pro ně příliš vysoká, paní Pekarovou Adamovou moc nezajímalo. A jako by nevěděla, že kromě ochrany občanů má stát i další povinnosti: třeba zajistit kritickou infrastrukturu, vzdělání, justici nebo právě tu solidaritu chudších s bohatšími, starších s mladšími, zdravých s nemocnými. Vždyť právě proto platíme daně a pojištění!

Svetrem proti válce

Ještě jedna ukázka malého sociálního cítění paní poslankyně. Do diskuse o způsobech, jak snížit spotřebu plynu při vytápění domácnosti či v kanceláři, se v srpnu zapojila s originální radou: Lidé můžou tuhle situaci řešit tím, že budou míň topit a vezmou si na sebe svetr navíc. Každý prý tak může udělat něco pro to, abychom zmenšili naši závislost na ruském plynu.

Jistě, pozvolné a uvážlivé otužování prospívá zdraví. Ale dovede si paní Pekarová Adamová představit vozíčkáře ve svetrech, jak vysedává hodiny u počítače při nějakých 18 stupních v místnosti? Nebo nastydlé děti ve školních lavicích?

Ke svému doporučení politička na Twitteru dodala: „I kdybych měla jmění Billa Gatese, tak budu nosit v zimě svetr. Považuji to za normální a správné, protože mě rodiče vychovávali k tomu, abych netopila Pánu Bohu do oken.“

Jen aby nezatopil on nám, lidem. Jako trest za to, že místo usilovné snahy o mír spolu zarputile válčíme.

(pel)


Esperanto – klíč k přátelství mezi handicapovanými lidmi různých národů

Holandsko, Polsko, Čína, Írán, Nigérie, Tanzanie, Mexiko, státy v Karibském moři či Nový Zéland. Prostě všude na světě spolu i lidé se zdravotním postižením komunikují esperantem, nejpoužívanějším a snadno naučitelným umělým jazykem. A dáme-li dohromady esperanto a osoby s postižením a přidáme k tomu naši republiku, dostaneme celoevropskou jedinečnost: Svaz zdravotně postižených esperantistů (AEH – Asocio de Esperantistoj-Handikapuloj).

Pouze v Pardubicích totiž od roku 1991 existuje tato specializovaná organizace, které si považuje také Světový esperantský svaz (UEA – Universala Esperanto-Asocio) se sídlem v Rotterdamu. Jejími členy jsou necelé dvě stovky geamikoj (přátel) ze zhruba 20 zemí: především vozíčkáři, nevidomí či osoby s jiným zdravotním handicapem. Do členské základny ovšem patří i starší lidé a sympatizanti, kteří tento jazyk v určité míře zvládají nebo se ho chtějí naučit. Všem to dává příležitost k seberealizaci a získání důvěry ve své schopnosti, stejně jako k přátelskému styku (i dopisovému) s osobami z různých koutů světa.

Posláním spolku s výstižným motem „Ne estu sola!“ („Nebuď sám!“) je podpora a šíření esperanta zejména mezi zdravotně postiženými občany a jejich příznivci jako prostředku pro mezinárodní komunikaci v souladu s ustanoveními článků 2 a 7 Všeobecné deklarace lidských práv OSN.

Rozsáhlá škála činností

K naplnění svého poslání rozvíjí AEH mnoho aktivit. Nejvýznamnější jsou mezinárodní kongresy: dosud jich bylo sedm v různých místech v Česku, z nichž první se uskutečnil v roce 1992 ve Františkových Lázních za přítomnosti 69 účastníků z osmi zemí a poslední letos v Pardubicích. Probíraná témata se pochopitelné týkala především zdravotního postižení.

Povahu doplňkové formy písemných kurzů pro zdokonalování konverzační praxe mají víkendové a týdenní semináře. Do 17 zemí se rozesílá svazový měsíčník Informilo se čtvrtletní kulturně-zábavnou přílohou Antaǔen – kompletně „se vyrábí“ svépomocí v bytových podmínkách. Počínaje listopadem 2001, kdy se AEH seznámilo s internetem, se jeho členům značně rozšířily možnosti komunikace se samideanoj (lidmi stejného založení) i využívání elektronické verze mezinárodní hostitelské sítě nabízející esperantistům bezplatné přenocování v domácnostech, která je známá pod názvem Pasporta Servo (Pasová služba).

Ze „zahraničních“ aktivit stojí za připomenutí podíl Svazu na vypracování deklarace u příležitosti Evropského roku zdravotně postižených (2003): o tuto spolupráci požádaly UEA a další instituce.

Až v jihoamerické Uruguayi se v roce 2006 dozvěděli posluchači místní esperantské internetové radiostanice Radio-aktiva Uruguay informace jak o AEH, tak o Pardubicích a životě a zvycích našeho kraje. Při kongresu v následujícím roce pak vyslechli jeho účastníci z tohoto rádia zdravici.

Obrovský dar věnoval hlavně esperantistům člen AEH Josef Hron: dlouhé roky zpracovával velký internetový esperantský slovník, je na adrese https://zmsoft.cz/eo-slovnik-hron/.

AEH má také sekci, která sdružuje nevidomé a slabozraké členy. Existuje i Mezinárodní liga nevidomých esperantistů (LIBE), jejíž počátky jsou významně spjaty s Karlem Emanuelem Macanem (l858–1925). Tento nevidomý pardubický rodák mimo jiné založil v Praze stále funkční slepeckou knihovnu a tiskárnu a začal vydávat časopis Aŭroro (Zora), který zmíněná sekce nyní vydává třikrát ročně ve zvukové verzi.

Esperanto (název znamená „doufající“) vytvořil v roce 1887 Ludvík Lazar Zamenhof, polský židovský oční lékař. Dalšími umělými jazyky jsou třeba křížovkářům známé ilo, novial nebo volapük. Internetové informace o Svazu zdravotně postižených esperantistů a také o esperantu obecně přinášejí např. stránky https://esperanto-aeh.eu nebo www.esperanto.cz/cs.

(mk)

V parku ve Františkových Lázních byla v létě roku 1994 za významného přispění AEH instalována na obnoveném pomníku na počest zakladatele esperantského hnutí nová tabule s textem v esperantu. Protože se ale často stávalo, že návštěvníci parku při čtení přemýšleli, jaký že je to vlastně jazyk, přidala se v roce 1999 tabulka s překladem do češtiny.


Křížovkářské okénko

Tajenka této křížovky luštitelům odhalí spojitost tří dosti rozdílných států z různých světových končin s Českou abilympijskou asociací.

Správné znění tajenky odeslané na e-mailovou adresu milos.kajzrlik@centrumkosatec.cz znamená originální keramickou cenu z „kosatčí“ dílny. K tomu je nutno připsat korespondenční adresu, ceny se totiž posílají poštou. Existuje ovšem jednodušší možnost – po předchozí domluvě na uvedeném e-mailu si odměnu osobně vybrat v Centru Kosatec.

(mk)


Slibná perspektiva Kosatce

Do České abilympijské asociace jsem nastoupila v listopadu 2004 na pozici pracovního konzultanta v rámci podporovaného zaměstnávání pro lidi se zdravotním hendikepem. Stala jsem se členem týmu s asi osmi zaměstnanci. Tehdy jsme mluvili o nezisku, naše cíle se týkaly hlavně zajišťování služeb umožňujících lidem s hendikepem lépe se začlenit do společnosti. Veřejnost, firmy nebyly moc nakloněny k pomáhání, ke společenské odpovědnosti nebo ani nevěděly, jak se můžou zapojit. Prioritou tedy bylo veřejnost informovat a předkládat jí důkazy o tom, že i lidé s hendikepem mohou pracovat a mohou být pro firmu zajímavým zaměstnancem nebo pro společnost vítaným a inspirativním partnerem.

Těch 18 let uběhlo jako voda😊 a tým lidí kolem mě se rozrostl. V roce 2022 nás je už přes 90, a nejenže jsme udrželi služby a aktivity pro lidi s hendikepem, ale pustili jsme se do sociálního podnikání, do vybudování vlastního sídla Centra Kosatec a do dalších investičních záměrů a projektů směrovaných pro lidi s hendikepem, ale hlavně s jejich aktivní účastí.

Moje cesta v Asociaci mě dovedla na pozici ředitelky a za ty roky si troufám říci, že jsem byla u všech inovativních věcí, které nám nyní zajišťují dobrou perspektivu. Že to děláme dobře, víme a také nám to zrovna letos potvrdily Asociace veřejně prospěšných organizací a Ministerstvo průmyslu a obchodu, od kterých jsme obdrželi ocenění Prověřená veřejně prospěšná organizace a Značku české kvality.

Co chystáme?

Centrum Kosatec se rozrůstá o Kosatec II a stoupá počet námi provozovaných bufetů v pardubických školách. V roce 2023 rozšíříme tým pekařů, prodavaček, servírek. Kromě osobní asistence budeme zajišťovat také domácí ošetřovatelskou péči, sociální rehabilitaci rozšíříme o pobytovou formu. Zrekonstruujeme kavárnu, budeme mít svoji prodejnu. Spotřebu elektrické energie snížíme používáním fotovoltaiky. A jistě přijde spousta dalších projektů, o kterých teď ještě nevím. Nebo si je snad ani nechci připouštět, protože bych se z vidiny toho mumraje zbláznila už teď.

Pavlína Potůčková, ředitelka Centra Kosatec


Ze skicáře laického hvězdáře

Asi nejhezčí souhvězdí na zimním nebi nemá se stejnojmennou značkou čokolády nic společného. Bylo známo už ve starověké Mezopotámii, a protože za jasné noci je velmi dobře viditelné, nazývaly ho tamní kmeny Uru-anna (světlo oblohy). Z tohoto sousloví vznikl Orion. Existuje dodnes, ale v řeckých bájích a evropské kultuře je to udatný, sličný a paličatý lovec. Jeho otcem je Poseidón, vládce všech vod, a matkou náruživá lovkyně z družiny bohyně Artemidy.

Nejvýraznější část souhvězdí připomíná promáčknuté přesýpací hodiny. Hvězdy viditelné pouhým okem mají pochopitelně svá jména: oranžově červený svit vydává Betelgeuse a modrobílý Bellatrix v hořejšku Oriona, zatímco dole je modrý Rigel. Nápadný je i Orionův pás ze tří téměř stejně jasných hvězd, který je těsně pod nebeským rovníkem a rozděluje souhvězdí na severní a jižní část. Mimochodem, téměř stejně jsou rozmístěny tři velké pyramidy v egyptské Gíze. Čirá náhoda?

(pel)