Centrum Kosatec si zvolilo dominantu sociálního podnikání: gastroslužby
Zas jednou se ukázalo, že vše zlé je k něčemu dobré. Když se pardubické Centrum Kosatec po koronavirové krizi vracelo k běžnému fungování, uvědomilo si jeho vedení, jak důležité je zvolit hlavní činnost pro sociální podnikání. Volba nakonec padla na gastronomické služby: konkrétně jde o tréninkovou kavárnu, tréninkovou restauraci s kuchyní, pekárnu a projekt eSvačinky.
Bezbariérová kavárna se zahrádkou, která je součástí budovy, v níž Kosatec sídlí, má nově otevřeno od 8 hodin. Až do 10 hodin si v ní můžete dát kromě kávy, čaje nebo třeba vína i snídani. Její tři zaměstnanci vás během července a srpna obslouží od pondělí do pátku až do 18 hodin; o víkendu je zavřeno. Samozřejmostí už se stala doplňková výtvarná či fotografická výstavka v interiéru.
Přijďte si zamlsat
„Rozšířili jsme sortiment a v prodeji nyní máme třináct druhů balené zrnkové pražené kávy. Přes léto nabízíme i růžové víno. Zájemci si u nás můžou taky zakoupit stáčené víno: Frankovku rosé, Veltlínské zelené či André, vše od vinařství Baláž,“ informuje Tomáš Cipra, klíčová postava kulinářství v Centru.
Kavárna bude poprvé otevřena po celé léto, bez přestávky. Návštěvník si může vybrat cokoli z velmi široké nabídky občerstvení. Ta zahrnuje pečivo, plněné housky a bagety, obložené chlebíčky, pomazánky, zeleninové i ovocné saláty, dezerty i slané pochoutky, studenou i teplou kuchyni. Seznam všech produktů lze najít na odkazu https://www.centrumkosatec.cz/kavarna-kosatec. A pozor, objednat si můžete i cateringové služby a v přilehlém společenském sále s kapacitou 80 osob lze uspořádat nejrůznější oslavy a hostiny.
. A pozor, objednat si můžete i cateringové služby a v přilehlém společenském sále s kapacitou 80 osob lze uspořádat nejrůznější oslavy a hostiny.
Nabídku rozšiřuje i restaurace. Zaměstnanci Kosatce, respektive České abilympijské asociace si už nemusí obědy předem objednávat. „Od prvého června jsme prodloužili výdejní dobu: teplá jídla se nyní podávají od desíti do půl druhé. V této době je taky rozvážíme na objednávku seniorům a lidem se zdravotním postižením. Stálou nabídku tvoří rajská omáčka, hovězí guláš a čínská směs, dvě jídla včetně dvou polévek denně obměňujeme,“ říká Cipra.
Samostatnou zmínku si zaslouží eSvačinky. Jde o poskytování cateringového občerstvení jednotlivcům, firmám, školám či státním institucím. „Během školního roku rozvážíme svačinky ve vyučovacích dnech do sedmi základních a dvou středních škol ve městě. Od září do června taky zajišťujeme snídaně a večeře pro Golden Talents ‒ výběrovou tréninkovou skupinu pardubických basketbalistů,“ sděluje Cipra. Pro úplnost dodejme, že Centrum zajišťuje též sortiment a obsluhu v bistru pardubické pobočky Generali České pojištovny.
Většina zaměstnanců v gastroslužbách má zdravotní znevýhodnění, což ostatně platí i pro další aktivity rozvíjené v Kosatci. Pokud je chcete poznat, podívejte se na stránky https://www.centrumkosatec.cz. Anebo osobně navštivte moderní, zcela bezbariérovou budovu na ul. Sladkovského. Lákavé je už samotné posezení v kavárně…
(Miloš Pelikán)
Nevíte, jak a kde o prázdninách zabavit své děti? Zvolte pro ně příměstský tábor v pardubickém Kosatci
Centrum Kosatec pořádá letní příměstské tábory. Uskuteční se v jeho bezbariérovém sídle od pondělí 20. do pátku 24. července a od pondělí 10. do 14. srpna. Jsou určeny pro děti ve věku 6‒12 let, které rády sportují, soutěží, kreativně tvoří a těší se nové zážitky a výzvy.
Cena za dítě je 2 tisíce korun za celý týden nebo 440 korun za den. Platba je možná v hotovosti na recepci Kosatce nejpozději 7 dnů před začátkem tábora, případně převodem na účet č. 3951423379/0800 (při odevzdání/zaslání přihlášky bude každému vygenerován unikátní variabilní symbol). Přihlašovací formuláře lze najít na stránkách www.centrumkosatec.cz.
Další informace poskytne v pracovních dnech Linda Švihlíková na telefonu 734 642 161 či emailu tabory@centrumkosatec.cz.
(pel)
Richard Bureš umí kouzlit s fotoaparátem, počítačem i češtinou
Na národní abilympiádě nemůže chybět, zabránit mu v tom dokáže jen rehabilitace v lázních či zdravotní důvody. Aby mohl v městě perníku soutěžit, vyráží Richard Bureš na cestu až z Ratíškovic na Slovácku. K jeho oblíbeným disciplínám patří fotografování a počítačová editace textu
Jednapadesátiletý muž, který ve volném čase rád hraje šachy, vytváří internetové reklamy na platformách Google a Seznam. A netají se tím, že je spokojený: „Dělám internetové kampaně, celkem jsem jich připravil už několik set. Jde hlavně o to, vybrat správně klíčová slova a texty reklam, což mě baví.“ Nabídku od zlínské DOBRÉ reklamní agentury dostal Ríša díky dobrému analytickému myšlení, několikaleté zkušenosti s editací knih a schopnosti vytvářet webové stránky. Své jazykové schopnosti dokonce využil i jako publicista: v roce 2017 vyhrál literární soutěž o významu internetu a mobilu pro lidi se zdravotním postižením.
Nejvíc ho lákají počítačové obory, ale z nich se dnes v Pardubicích kvůli malému zájmu koná jen editace textu. Rád by si zasoutěžil i na mezinárodní abilympiádě: „Chtěl bych vidět, jak daleko jsou v práci s počítačem hendikepovaní lidé třeba z Japonska nebo Číny. Ale vydat se do zahraničí na tuhle akci, je hlavně otázka peněz. A jde taky o volbu životních priorit.“
V současnosti má velký sen: pořídit si speciálně upravený elektrický vozík nehrazený pojišťovnou, vhodný především do exteriéru. Shání na něj zhruba půl milionu korun. Kdo by mu chtěl přispět, může tak učinit na webovkách Konta Bariéry.
Dříve soutěžil Bureš v počítačových oborech, hlavně v grafice a tvorbě webových stránek. Po jejich zániku přesedlal na fotografování. „Mám postižené i ruce, a tak držím foťák obráceně, abych mohl ovládat spoušť. Ale člověk se zdravýma rukama to má stejně lehčí než já,“ zmiňuje okolnost, která mu komplikuje snahu o co nejlepší snímky.
Zadané téma pojímá s invencí, své fotky nápaditě stylizuje. Když měl v roce 2016 na abilympiádě jako součást úkolu pořídit kolekci záběrů městské architektury, vydal se do pardubických ulic se záměrem udělat je s výraznou stylizací: „Fotil jsem, jak se objekty, které mě zaujaly, odrážejí ve výlohách, oknech nebo zpětných zrcátkách automobilů.“ Kdyby se tenkrát hodnotily jen exteriérové snímky, získal by Richard Bureš určitě nějakou medaili. Ale správně odhadl, že se mu moc nepovedly portréty ‒ druhá část soutěžního zadání.
Abilympiáda pro něj znamená i šanci poznat nové lidi, setkat se s kamarády, získat zkušenosti a inspiraci do života. „Uvedu příklad: kdysi jsem tady soutěžil v editaci textu, no a později jsem si troufnul pracovat jako editor pro slepeckou knihovnu. Ale to už je dávno,“ vzpomíná pohodový chlapík.
(pel)
Šlapat dnem i nocí do pedálů pro dobrou věc se nakonec bude
Omezení spojená s koronavirovou pandemií nepříjemně zaskočila také Heřmana Volfa a tým jeho spolupracovníků ze spolku Cesta za snem při přípravě nejdelšího tuzemského cyklistického závodu Metrostav handy cyklo maraton. K rozhodnutí uspořádat letos osmý ročník – i když s nezbytnými úpravami – určitě hodně přispělo také motto, které akci provází od počátku: Nikdy se nevzdávat.
Nonstop maraton, týmová štafeta čtyř- nebo osmičlenných týmů, na 2222 kilometrů v časovém limitu 111 hodin odstartuje v úterý 28. července na pražské Palmovce, kde bude v sobotu 1. srpna i cíl. Součástí startu bude časovka na trenažérech. Cyklisté (v každém týmu musí alespoň jeden člen mít průkaz ZTP nebo ZTP/P) – muži i ženy, mladšího i staršího věku, amatéři i profesionálové – projedou všech 14 krajů, každý závodník musí ujet minimálně 100 kilometrů. Každý tým bude chtít samozřejmě podat co nejlepší výkon, důležitější je ale skutečnost, že z jeho účasti bude mít prospěch určitý člověk se zdravotním postižením.
Příjemnou novinkou, a za tu lze vlastně koronaviru „poděkovat“, je možnost sledovat tento „maxizávod“ od prvního do posledního šlápnutí online v klidu domova prostřednictvím YouTube, Facebooku nebo Instagramu.
K tomu, aby se lidé stali příznivci tohoto maratonu na kolech, je organizátoři lákají i těmito slovy: „Pokud jsme se za ty roky něco naučili, je to nikdy se nevzdávat a hledat cesty. Lidem s handicapem, pro které jedeme – bez ohledu na to, zda jsou dospělí či děti – chceme tímto způsobem pomoci v jejich životě. I z vlastní zkušenosti víme, že s tím, co přijde, se musíme poprat a využít každou možnost, která se k tomu naskytne. Nechceme a ani nemůžeme zkrátka nikdy říct: ,Nejde to, končím‘.“
Podrobnosti o letošním ročníku Metrostav handy cyklo maratonu (stejně jako o předchozích) přináší web www.cestazasnem.cz/maraton8.
(mk)
Zástupkyně ombudsmana Monika Šimůnková vydala slovník pro novináře, je třeba se vyvarovat slov jako vozíčkář, slepý či hluchý
Zástupkyně ombudsmana Monika Šimůnková vydala na konci května novou příručku. Je určena novinářům a obsahuje překlady jednoslovných názvů osob v alternativním zdravotním stavu do doporučených výrazů. Vychází i ze sociálního modelu postižení podle Úmluvy OSN, který „postižení nevnímá jako záležitost konkrétního člověka, ale vidí hlavní příčinu vzniku postižení ve společnosti samé“. Je třeba se vyvarovat jednoslovných, urážlivých, zavádějících slov jako je znaková čeština, mentálně retardovaný, slepý či hluchý a vyloučit výraz zdravotní.
Publikaci vydala zástupkyně veřejného ochránce práv ve spolupráci s neziskovými organizacemi, novináři, pedagogy a těmi, kterých se týká: „Doporučení vzniklo ve spolupráci se speciálními pedagogy, lingvisty, neziskovými organizacemi, novináři, ale především se samotnými lidmi s postižením,“ uvádí k vydanému slovníku zpráva.
Nevnímejte lidi medicínsky jako příjemce péče
Podle rozsáhlé příručky existují tři modely, jak nakládat s touto problematikou: Medicínský, sociální a biopsychosociální. „Medicínský model se zaměřuje na zdravotní stav člověka, kdy je postižení vnímáno především jako nemoc a člověk s postižením jako příjemce péče. Člověk s postižením je také charakterizován jako někdo, kdo není samostatně schopen rozhodovat o svém životě. Zásadní je též zmínit, že medicinský model spatřuje problém na straně člověka s postižením, nikoliv na straně společnosti,“ uvádí se v úvodu příručky. „Medicínský model, kdy jsou lidé s postižením vnímáni v závislé roli, nedoporučujeme užívat, myslete na to při své práci v médiích,“ stojí v příručce.
Druhý model je zcela opačný: „Sociální model již postižení nevnímá jako záležitost konkrétního člověka, ale vidí hlavní příčinu vzniku postižení ve společnosti samé, která (vědomě či nevědomě) opomíjí potřeby lidí s postižením a nevytváří dostatečné podmínky pro jejich začlenění a sociální participaci. Text Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením (dále jen jako Úmluva) vychází ze sociálního modelu,“ stojí dále v dokumentu.
A proto vznikl model třetí, biopsychosociální: „Světová zdravotnická organizace vytvořila model, který v sobě kombinuje prvky obou výše uvedených modelů. Hodnotí se podle něj pět komponent, které provázaně ovlivňují situaci daného člověka a vznik jeho postižení. Tyto komponenty zahrnují zdravotní stav, ale také faktory prostředí, faktory osobnosti, možnost sociální participace nebo míru soběstačnosti konkrétního člověka s postižením,“ pokračuje úvod do problematiky.
Celá příručka i komentované doporučení jsou zde.
Někteří postižení chtějí starý název, je třeba se jich zeptat
Podle Šimůnkové je osoba v alternativním stavu především člověk: „Používejte slovo člověk nebo lidé na prvním místě. Pokud používáte spojení postižený člověk, dáváte tím důraz na jeho postižení, vhodnější je termín člověk s postižením,“ uvádí se v návodu.
V komunikaci s předmětnými osobami nebo o předmětných osobách je rovněž doporučeno vyloučit slovo zdravotní: „Nepoužívejte spojení člověk se zdravotním postižením, ale pouze člověk s postižením. Slovo zdravotní je spojené s medicínským modelem postižení, který vnímá člověka zejména prostřednictvím jeho zdravotního stavu,“ vysvětluje Šimůnková a její spolupracovníci.
Další zásadou komunikace zejména novinářů o předmětných osobách je vyloučení jednoslovných termínů a nahrazení těchto slov víceslovným popisem situace: „Nepoužívejte jednoslovné termíny. Pokud uvádíte jednoslovné termíny jako vozíčkář nebo neslyšící, charakterizujete člověka jen prostřednictvím jeho postižení. Vhodnější je užít slovo člověk na prvním místě: například člověk, který se pohybuje na vozíku nebo člověk, který je neslyšící,“ uvádí se v komentáři ke slovníku.
Až takto jednoduché to však není, vyplývá z doporučení. S překladem jednoslovných pojmenování do popisu situace opisem nesouhlasí podle zprávy Moniky Šimůnkové někteří z těch, kterých se nový slovník týká. „Pozor! Někteří lidé s postižením s touto zásadou nesouhlasí. Pokud to situace umožňuje, zeptejte se, jaké termíny preferují,“ upozorňuje zástupkyně ombudsmana.
Ne znaková řeč, ale znakový jazyk
Rovněž je třeba upustit od výrazů zastaralých, zavádějících a nevhodných: „Některé dříve běžně užívané termíny jsou již považovány za zastaralé nebo zavádějící, například čtení ze rtů nebo znaková čeština,“ stojí ve zprávě k dílu. Z přiložené tabulky pak vyplývá, že nevhodný výraz je i termín znaková řeč. Jak se tedy lze vyjádřit správně? Správný termín je podle příručky znakový jazyk.
Nepřípustné jsou urážlivá pojmenování jako mentální retardace nebo již zmíněné označení hluchého pouhým hluchým nebo slepého pouhým slepým.
Podle příručky je správný název mentálně retardovaného člověk s mentálním postižením, hluchého člověk, který je neslyšící nebo člověk se sluchovým postižením. Slabomyslný je pak člověk s psychosociálním postižením.
Je třeba ovlivnit pohled celé veřejnosti
„Média výrazně ovlivňují postoje a chování lidí. Představují určitý vzor a jejich role při kultivaci společnosti je tedy nezastupitelná. Věřím, že pokud si nejen novináři osvojí námi navrhovaný způsob prezentace lidí s postižením, přirozeně tím ovlivní i pohled celé veřejnosti na lidi s postižením,“ vysvětluje zástupkyně ombudsmana Monika Šimůnková důvod vydání manuálu.
Za úplně nejdůležitější zásadu přitom podle zprávy považuje vnímat lidi s postižením v první řadě jako lidi a při komunikaci s nimi nebo o nich je respektovat. Jednoslovnými názvy se lidé podle názoru Šimůnkové redukují na předmětné postižení.
Znovu to ale není až tak jednoduché. Jak vyplývá z doporučení Šimůnkové, věnovat se předmětným osobám jen jako lidem a ignorovat jejich alternativní stav také nelze. Proto je podle zástupkyně ombudsmana „důležitá už samotná příprava na psaní článku nebo na rozhovor s lidmi a o lidech s postižením“: „Je třeba věnovat pozornost nejen jazykové stránce, ale také přípravě podmínek pro natáčení nebo setkání. Novinář by se měl předem zeptat na povahu postižení a z toho vyplývající potřeby a podle toho vybrat místo, které je například bezbariérové, bez rušivého hluku, s potřebným osvětlením. Myslet je třeba i na to, jestli člověk s postižením nebude potřebovat přítomnost někoho dalšího, třeba tlumočníka do znakového jazyka,“ konstatuje ve zprávě k vydané příručce místoombudsmanka Šimůnková.
Irena Válová
převzato z webového Ekonomického deníku