V Kosatci začne jarní keramický kurz
Centrum Kosatec nabízí zájemcům, kteří se chtějí naučit vytvářet z keramické hlíny ozdobné i praktické věci nebo si tuto činnost oživit, jarní kurz.
Úvodní dvouhodinová lekce se uskuteční v keramické dílně Kosatce (ve vybavení má i hrnčířský kruh a dvě vypalovací pece) ve čtvrtek 6. dubna od 16 do 18 hodin. I další lekce z celkových deseti se budou konat na stejném místě vždy ve čtvrtek v tentýž čas – není přitom nutné zúčastnit se všech.
Každá dvouhodinovka stojí 400 korun, za celý kurz zaplatíte 3500 korun. Rezervace přijímá a případné informace poskytne vedoucí dílny Martina Pakostová na mobilu 734 796 198.
(mk)
Zážitkový seminář poodhalí svět nejen vozíčkářů a nevidomých
Zdaleka ne každý zdravý člověk si dokáže představit, jak osoby se zdravotním postižením zvládají každodenní i občasné úkony nebo jak se k nim správně zachovat a jak s nimi jednat v různých situacích (cesty na úřady, k lékařům, na nákupy apod.). Česká abilympijská asociace už téměř dvacet let k této problematice pořádá zážitkové semináře. Tuto přitažlivou a stále oblíbenější osvětu od roku 2004 už absolvovalo přes 20 tisíc úředníků, pracovníků ve zdravotnictví, kultuře i v jiných sférách a samozřejmě taky děti. Mnozí účastníci pak změnili své – často mylné – povědomí o vztahu k handicapovaným spoluobčanům.
Co si můžete vyzkoušet
Přívlastek „zážitkový“ jasně vysvětluje povahu semináře. Každý sám na sobě zažije pocity člověka s handicapem při zvládání všemožných činností, které zdravým lidem většinou nečiní žádné potíže.
Seminář otevírá krátké seznámení se životem osob s různými typy zdravotního postižení včetně připomínky o souvisejících skutečných i subjektivně vnímaných překážkách. Součástí teorie někdy také bývá přednáška o sociálních službách.
V praktické části „žáci“ pod vedením lektorů provádějí na vozíku, se slepeckou holí i s jiným „omezením“ různé úkony a činnosti. Zmiňme například „sluchové pexeso“, tedy simulaci sluchového postižení – účastníci třepou se zavázanýma očima skleničkami s rozličným obsahem, aby našli dvě se stejným zvukem. Do světa zrakově postižených se dostanou prostřednictvím slepecké tratě, na které musí zdolávat různé překážky, a Braillova písma. Dále si vyzkoušejí třeba chůzi s francouzskou holí nebo zjistí, které piktogramy (grafické znaky) se týkají zdravotního postižení.
Na děti obvykle čekají ukázky canisterapie včetně přímého kontaktu se speciálně vycvičeným psem. Canisterapie může ale být po dohodě zařazena do programu jakéhokoliv typu semináře.
Novinky a kontakty
Od roku 2020 se v seminářích objevily zajímavé výukové novinky. Stařecký oblek simuluje zhoršení motoriky, sluchu a zraku v seniorském věku. Dalšími novinkami jsou dvoje brýle – jedny simulují šest očních vad, s druhými si člověk připadá jako opilec nebo narkoman. Za zmínku stojí i simulace pocitů, které může zapříčinit schizofrenie.
„Zážitkáč“ trvá obvykle čtyři i více hodin, program závisí na věku (dětské jsou i pro mateřské školy) a počtu účastníků. Střední školy ho mohou mít připravený podle studijního zaměření, případně podle požadavků vyučujících. Seminář se nejčastěji koná ve společenském sále bezbariérového Centra Kosatec, ale lze ho ale uspořádat i na jiném místě.
Podrobné informace získáte na stránkách www.centrumkosatec.cz/zazitkovy-seminar. Účast na semináři si můžete domluvit a případné dotazy zaslat na e-maily tomas.pokorny@centrumkosatec.cz či petra.tlustosova@centrumkosatec.cz.
(mk)
Do letošní Burzy filantropie v Pardubicích se zapojí i Česká abilympijská asociace
Burza filantropie, unikátní charitativní akce Koalice nevládek Pardubicka (KONEP) a Pardubického kraje na podporu inovativních neziskových projektů, se uskuteční v těchto termínech (vždy je to středa):
- Pardubice – 7. června
- Chrudim – 21. června
- Ústí nad Orlicí – 11. října
- Svitavy – 25. října
Základem je osobní setkání dárců a zástupců neziskovek. Ti mohou v časovém limitu představit svůj nápad a získat potřebnou podporu pro projekt, na který by jen obtížně sháněli peníze z obvyklých grantů a dotací.
Dárci z podnikatelské sféry i veřejné správy přispěli za dosavadních jedenáct let burzy finančně i materiálně na téměř 500 projektů Pardubického kraje celkovou sumou téměř 18 milionu korun. Stojí také za zmínku, že burza zaujala několik dalších krajů: v letech 2017–2019 ji uspořádaly Středočeský, Jihočeský a Vysočina. A letos se bude konat v sousedním Královéhradeckém a ve Zlínském.
Kde hledat potřebné informace
Pravidla, přihlašovací formulář, časový harmonogram pro jednotlivé okresy a další informace lze najít na stránkách www.burzafilantropie.cz. V Pardubicích mohou nevládky podávat projekty do 31. března. Od 17. do 24. května pak na internetu proběhne hlasování veřejnosti.
Do Burzy filantropie se letos zapojí i Česká abilympijská asociace. Její projekt, na který se pokusí získat peníze, bude představen v dubnovém newsletteru.
(pel)
Město a nevládky pomáhají sociálně či zdravotně znevýhodněným lidem na cestě za kulturou
Nabídnout doprovod na kulturní akce lidem, kteří se potýkají s méně viditelnými, avšak výraznými bariérami v přístupu ke kultuře. Jde třeba o obavy z neznámého prostředí nebo strach být sám na události, kde je mnoho neznámých lidí. To je záměr projektu Culture Buddy (volně lze přeložit jako „parťák pro kulturu“), který loni v únoru zahájila pardubická radnice. Mezi klienty převažovaly osoby s duševním či kombinovaným onemocněním, které se v doprovodu dobrovolníka vydaly za kulturou více než osmdesátkrát.
Projekt byl tedy úspěšný, a tak v něm radnice ve spolupráci s Koalicí nevládek Pardubicka a Centrem Kosatec letos pokračuje. Na samotnou realizaci vynaloží město stejně jako loni 100 tisíc korun. Dobrovolníky hledá a vysílá zmíněná Koalice ‒ vloni se jich zapojilo 12. „I letos uvítáme do našeho DOBROtýmu další zájemce o činnost kulturního parťáka pro osoby se sociálním či zdravotním znevýhodněním. Ti se mohou hlásit přes formulář dostupný na stránkách www.dobrokonep.cz, případně na e-mailu dobro@konep.cz či telefonu 775 551 412. Se všemi se rádi sejdeme a probereme možnosti naší spolupráce,“ sdělila Lucie Křivková z Koalice.
Mezi prvými lidmi, kteří se s dobrovolníkem vydali v Pardubicích za kulturou, byli klienti Centra Kosatec, které se na projektu také podílí.
V současnosti si zájemci mohou vybrat z nabídky 13 stěžejních kulturních institucí ve městě. Je mezi nimi třeba Kulturní dům Hronovická, Divadlo 29 či Krajská knihovna v Pardubicích. Lístky jsou do projektu poskytovány s výraznou slevou, přičemž dobrovolník má vstup vždy zdarma. V únoru využívalo nabídku Culture Buddy 14 klientů, kterým pomáhal stejný počet dobrovolníků.
Pardubice jsou nejspíš prvním městem v republice, které se do téhle služby pustilo. Inspirací byly pozitivní poznatky ze zahraničí, konkrétně z projektu ve Vídni či Hamburku.
(pel)
Vzpomínka na Jiřího Venzaru, počítačového mága a vizionáře
Smutek v mé duši trvá i týdny po jeho úmrtí. Byl to právě on, kdo mě před více než 30 lety přemluvil, abych zkusil dělat novinařinu. Já byl tenkrát nezaměstnaný, s bolavou duší a pošramoceným sebevědomím po několikaleté dělnické dřině ve slévárně.
Poznali jsme se zkraje 90. let na hodinách angličtiny v soukromé jazykové škole v Pardubicích. Jirka Venzara, ač byl těžce tělesně postižený a seděl mezi námi na vozíku, měl neuvěřitelné charisma. Byl výřečný, vtipný, skoro věčně v dobré náladě. S konverzací v angličtině neměl problém. A měl rád kvalitní rockovou muziku, hlavně kapelu Pink Floyd a Mikea Oldfielda.
Prostě vitální kluk, který mě, těžkou fyzickou prací zdeptaného dělníka, doslova nabíjel energií. Byl brilantní diskutér, a tak jsme nejednou po angličtině zůstali spolu a probírali všechno možné, někdy se sklenkou whisky ruce. Během několika týdnů z nás byli dobří kamarádi. Drahnou dobu mě Jirka neúnavně přesvědčoval, že mám na to, abych psal články a redigoval celostátní časopis Vozíčkář. Až jsem to v srpnu 1992 zkusil.
Studnice nápadů, mimořádný intelekt a ochota pomáhat
Snad každému, kdo s Jirkou debatoval o světě počítačů, muselo být po několika minutách jasné, že jde o vozíčkáře s intelektem na hranici geniality. V téhle oblasti byl neuvěřitelně kreativní. Dovedl vymyslet složité programy, zvládal počítačovou grafiku včetně prostorové simulace, vytvářel databáze, poradil s účetnictvím. Není divu, že spolupracoval hned s několika věhlasnými firmami zaměřenými na vývoj softwaru.
Další silnou stránkou Jirky byly nápady, jak pomáhat ostatním vozíčkářům. Samozřejmě za využití počítače jako pracovního nástroje. A tak společně s Vladimírem Podneckým a Jaromírem Krpálkem založili v roce 1991 firmu Titan zaměstnávající hlavně lidi s tělesným postižením a taky bezbariérové výukové středisko, které pro lidi s postižením i bez něj zajišťovalo počítačové rekvalifikační kurzy.
Jirku samozřejmě velmi přitahoval internet. Samozřejmě ho musel mít doma co nejdřív a rychle ho zavedl i v Titanu. Vyloženě ho fascinovala virtuální realita: byl jedním z prvních lidí, kteří ji v Česku začali rozvíjet: v roce 1994 spoluzaložil společnost Virtual Reality Association zaměřenou hlavně na herní ovladače a konzole, software k nápodobě armádních operací a inženýrské aplikace.
Nadšenec, který v naší zemi založil abilympijské hnutí
Momentka z Hongkongu: Jirka v debatě s průvodkyní
V roce 1991 měl Jiří Venzara velkou zásluhu na vytvoření týmu, s nímž se vydal do Hongkongu nasbírat poznatky na mezinárodní abilympiádu ‒ soutěž pracovních a dovednostních schopností lidí se zdravotním postižením. Po návratu se stal jejím nadšeným propagátorem. Díky své angličtině vyjednal s Mezinárodní abilympijskou federací, že se tahle přehlídka mohla na národní úrovni pravidelně konat v Pardubicích. Pořádalo ji sdružení T-Atlas, které založili již zmínění vozíčkáři.
Jiří Venzara zahajuje na pražském Výstavišti 5. mezinárodní abilympiádu
Byl jsem u toho, když Jiří s úspěchem pomáhal shánět sponzory a formovat český tým pro další abilympiádu, která se konala v roce 1995 v australském Perthu. Potom se stal klíčovou postavou v úsilí o to, aby se Praha v roce 2000 stala prvým městem v Evropě, kde se předvedou soutěžící z celého světa. Tuto velmi náročnou akci zorganizovala Česká abilympijská asociace, u jejíhož vzniku v roce 1997 nemohl pardubický vizionář chybět.
V novém tisíciletí se coby podnikatel choval poněkud riskantně a jeho projekt na chráněné dílny dokonce skončil u soudu. Inu, každý má na listině života zapsané i prohřešky. Ale rozhoduje závěrečná bilance, a ta je pro činorodého vozíčkáře příznivá: žil hlavně pro druhé, a ne pro sebe.
Je evidentní, že Jirka byl „sbližovací typ“ člověka. Uměl získat pro svůj byznysový či volnočasový záměr i lidí povahově hodně odlišné: prostě je dovedl přesvědčit, aby se dali dohromady a táhli za jeden provaz. A ještě jednu vlastnost jsem na něm obdivoval: jeho bezbřehý optimismus. I když ho zdravotní potíže velmi trápily, nikdy jsem ho neviděl sklíčeného!
Letecké modelářství – vášeň od dětství
Jiří Venzara ochrnul po nerozvážném skoku do vody, když mu bylo 19 let. Jeho postižení bylo natolik rozsáhlé, že trávil většinu času na polohovací posteli, kde pracoval, jedl, díval se na televizi, poslouchal muziku či vedl dlouhé telefonní rozhovory. A hlavně čaroval na počítačové klávesnici. Že mohl žít doma, bylo zásluhou obětavých rodičů a mladšího bratra Davida. Překotný vývoj v oblasti kompenzačních pomůcek navíc Jirkovi přihrál do cesty elektrický vozík, který mohl ovládat i s notně pochroumanýma rukama. A tak občas podnikl sám výlet do města.
Jeho srdcovkou bylo v dětství letecké modelářství, kterému se věnoval se svým bratrem. Zvlášť ho bavilo pouštění letadýlek na lankách. Když začal studovat, zlákal ho však tenis. Po úrazu se k dávné zálibě vrátil: sice nic poskládat nemohl, ale zasvěceně radil svému tátovi. Společně se pak vydávali ven, aby si dopřáli radost z rádiově řízených letadel.
Možná někdy příště, v nekonečné budoucnosti
Skonal v únoru po chronické nemoci v nedožitých devětapadesáti. Byl můj dobrý kamarád, který mi dodal sebevědomí a vrátil touhu něco v životě dokázat. A nic na tom nezměnil fakt, že jsme se jeden druhému po několika letech vzdálili. Jirka skoro denně dojížděl za podnikáním do Prahy, mě pohltila novinařina… Spoustu věcí jsme si nestihli říct, spoustu chvil užít. Prostě jsme si nedovedli na sebe udělat čas.
Zamlada nás přitahovaly síly až magnetické. Třeba to nebylo naposledy.
Miloš Pelikán
Křížovkářské okénko
Originální keramický „křížovkářský“ hrníček získá každý luštitel, pošle-li správně řešení vodorovné doplňovačky na e-mail milos.kajzrlik@centrumkosatec.cz. Cena se zasílá poštou, proto je potřeba připsat korespondenční adresu.
V případě možnosti je ale lepší se domluvit na uvedené e-mailové adrese a cenu si osobně vyzvednout v Centru Kosatec.
(mk)
Ze skicáře laického hvězdáře
Oproti říši zvířat na nočním nebi nekraluje. Ale patří k souhvězdím impozantním svým tvarem a zajímavým svou minulostí. Lev skutečně připomíná obávanou africkou šelmu a nepostrádá kouzlo dávných bájí… Proslulá delfská věštkyně poradila Herkulovi, aby vstoupil do služeb mykénského krále. Uposlechl ji, ale netušil, že ho čeká několik obtížných zkoušek. Nejdřív měl zabít obrovského lva žijícího v blízkých horách, který sužoval celý kraj. Herkules ho omráčil velkým kyjem, zardousil a odnesl králi. Potom zabil i devítihlavou hydru a raka. Pro svou statečnost byl přijat mezi bohy na Olymp a dostal se na oblohu. Na ní se objevily i jeho tři oběti.
V jarních měsících je majestátní Lev viditelný večer pouhým okem. Náleží k největším souhvězdím a nejen v březnu patří k dominantám severního nebe. Najdeme ho snadno: Když prodloužíme směrem dolů spojnici předních kol Velkého vozu, dostaneme se k jeho nejjasnější (tedy alfa) hvězdě Regulus. Ta je mimochodem součástí takzvaného jarního trojúhelníku ‒ základního orientačního vodítka pro noční oblohu.
(pel)